Jedno nevinné rozhodnutí před 17 lety rozhodlo o všem.
Když jsem přišla na gympl, musela jsem se kromě zorientování ve velkém městě (haha, mluvím o Brně, ale musíte pochopit, že jsem vyrostla na malé vesnici) taky rozhodnout, jestli začnu šprechtit nebo parlovat. Teď si možná řeknete, že jsem o tom měla určitě jasno od mala a byla jsem pohlcena francouzskou kulturou. Pff, ani náhodou! Věděla jsem, že mají Eiffelovku a ... to je možná všechno!
Co rozhodlo o fránině
Nedá se tedy rozhodně říct, že by mě to k jednomu z jazyků táhlo víc. Zasáhla proto moje starší ségra (tak jako mnohokrát), která se učila němčinu i fráninu, a poradila mi, ať zaškrtnu právě francouzštinu. A já ji poslechla (tak jako mnohokrát). Trochu za to možná mohla i ta hnusná zelená učebnice němčiny, kterou měla ségra na stole...
Puberťáci v Paříži
Díky tomu, že se mi v rozvrhu objevila FJ, jsem se mohla vydat s gymplem na první cestu do Francie. Byl to velký zážitek - poprvé v zahraničí bez rodičů, poprvé jsem ochutnala pravou bagetu, navštívila Sephoru a byla okradena o všechna eura... Paris, je t'aime!
Erasmus v Nice
Maturita z frániny mi dodala odvahu přihlásit se během vysoké k pobytu na francouzské riviéře, což pro mě navždy bude srdcový zážitek. Žít u azurového moře, kde rostou mandarinky na stromech, lidé se (asi díky sluníčku) pořád usmívají a nejlevnější víno chutná líp než jakékoliv jiné, které jsem dosud ochutnala... Musela jsem se občas ve svém kolejním pokojíčku štípnout, jestli se mi to nezdá.
Bude ze mě hééérečka?
Ne, ani náhodou! Ale po návratu z Francie jsem se rozhodla, že se vykašlu na všechna očekávání a začala jsem studovat novou vysokou školu a tentokrát už svou milovanou francouzštinu. Na katedře jsme měli studentské divadlo, díky kterému jsem pracovala na své výslovnosti, neustále překračovala svou komfortní zónu, poznala spoustu Francouzů
a cestovala po Francii.
Nová práce
Současně s novou vysokou jsem nastoupila i do nové práce - byla ze mě asistentka na základní škole. A opět se díky mé znalosti francouzštiny objevily skvělé příležitosti. Otevřela jsem např. kroužek francouzštiny a zanedlouho jsem se dokonce stala třídní učitelkou. Práci s dětma jsem milovala a byla jsem ve svém živlu.
Jak učit fráninu s malým dítětem?
Během rodičovské mi postupně začala nějaká kreativní práce chybět, proto jsem si vymyslela, že budu učit maminky, které mají také malé děti. Děti si spolu budou hrát a my dvě budeme konverzovat. Trochu naivní představa, já vím. Neměla jsem ale možnost to vyzkoušet, protože přišla pandemie. Byla jsem proto nucena přemýšlet, jak by to šlo udělat online, aby se maminky malých dětí mohly věnovat tomuto jazyku.
Věk je jen číslo
Postupně se z tohoto malého nápadu stala naprostá vášeň a náplň mých volných chvil během lockdownu. Hltala jsem informace o online vzdělávání, správě sociálnách sítí, postavila jsem si svoje webovky, ... úplně mě to pohltilo. Bylo jasné, že už to není jen "doučování během mateřské", ale něco většího. A dnes děkuju své intuici do toho jít, protože nevím, co bych dnes bez toho dělala. Ukázalo se, že i v mém věku může mít člověk spoustu zdravotních problémů a že se už po rodičovské bohužel nemůžu vrátit učit na základku.
Bez francouzštiny by nic z toho nebylo
Nebýt Frániny na mateřské, jsem teď asi v pěkné bryndě. Nemohla bych pracovat z domu, být svým pánem, dělat to, co mě naplňuje a těší. Upřímně netuším, co bych dělala.
Nebýt rozhodnutí před 15 lety, kdy jsem si vybrala francouzštinu jako druhý jazyk.
Francouzština mi přivedla do života neuvěřitelné zážitky a krásné přiležitosti.
A jen a pouze díky francouzštině dnes žiju svůj vysněný život, plný úžasných studentek
a naplněných dnů.
A co vy?
Přemýšlela jste někdy nad tím, o kolik bohatší by mohl být váš život, kdybyste zapracovala na své francouzštině? Našla byste si novou práci? Začala podnikat? Nebála se víc cestovat? Rozšířila svoje portfolio o francouzskou klientelu? Měla větší sebevědomí? Mohla si vybírat z více možností?
Napište mi do komentáře, jak by mohla francouzština obohatit váš život.
